Stlačený vzduch v kovoprůmyslu

Otryskávání pískem

Během procesu výroby kovu a kovových dílů je nutno povrch kompletně zbavit usazenin a částic, protože ty by mohly jinak negativně ovlivnit další proces zpracování, např. povrchovou úpravu. Jedním z postupů je otryskávání pískem, které se nazývá také pneumatické otryskávání. Tato technologie se používá pro zbavení materiálu zbytků laku, nečistot a rzi, k přetváření obrobků a k úpravě charakteru povrchu.

Stlačený vzduch slouží k urychlení tryskacího prostředku při průchodu tryskou. Při tomto způsobu úpravy musí totiž tryskací prostředek narazit na povrch vysokou rychlostí.

Povrchová technologie

Práškování, někdy také práškové lakování, je postup nanášení vrstvy, který je vhodný pro kovové i nekovové předměty. Existují dva postupy: elektrostatické práškování (EPS) a postup fluidačního nanášení.

Stlačený vzduch se používá k ofoukávání obrobku, k dopravě prášku a k fluidizaci. Dále jej lze používat v nanášecí kabině jako dávkovací a stříkací vzduch. Kvalita stlačeného vzduchu má vliv na konečný výrobek, např. stlačený vzduch s obsahem oleje může způsobit problémy, jako jsou otevřená místa (krátery) ve vrstvě laku nebo bubliny, resp. krátery ve fluidní nádrži.

Dalším postupem, u kterého hraje roli stlačený vzduch, je takzvaná metoda GS (použití roztoku kyseliny sírové a stejnosměrného proudu), což je elektrolytický postup, který se často používá při výrobě hliníku. K elektrolytické oxidaci je třeba pohyb elektrolytu, a k tomu se vhání vyčištěný stlačený vzduch bez obsahu oleje.

Dalším postupem povrchové úpravy je tepelné nanášení stříkáním. V souvislosti se stlačeným vzduchem je zde třeba zmínit žárové stříkání a stříkání elektrickým obloukem. Stlačený vzduch slouží při tomto způsobu použití jako rozprašovací plyn, který stříká na povrch nástřikový materiál.

Řezání a svařování

Při řezání a svařování kovů se často pracuje s laserovými metodami. Jak u laserového svařování tak u laserového řezání se používá stlačený vzduch. U těchto způsobů použití je nutný bezolejový, suchý a čistý stlačený vzduch, aby nedošlo ke vzniku problémů v procesu ani u konečného výrobku.

Při laserovém svařování se stlačený vzduch s tlakem max. 8 bar používá k odvádění materiálových částic a par od svařovací optiky, aby se zabránilo jejímu poškození. Tento postup se provádí s pomocí tzv. jednotky Crossjet.

Při laserovém řezání se stlačený vzduch používá v závislosti na konkrétní metodě k vyplachování zrcadlového kanálu a k vyfukování taveniny. Lze jej rovněž použít jako řezací plyn v procesu řezání. Čistý stlačený vzduch chladí povrch materiálu a zlepšuje kvalitu řezu. Stlačený vzduch rovněž zajišťuje odstraňování odpařující se hmoty a dalších materiálů.

Pneumatické nástroje

I v metalurgickém průmyslu zajišťuje provoz a řízení mnoha nástrojů stlačený plyn. Zde je nutná přiměřená kvalita stlačeného vzduchu, protože příliš mnoho vodní páry ve strojích a zařízeních i koroze v potrubí bývá častou příčinou výpadku výroby.

Příkladem pneumatického nástroje je pneumatické kladivo (viz také výroba oceli), které se používá k vytloukání jader a k vyrážení hmoty z pecí a pánví. Používají se také pneumatické dusadlo a pneumatické brusky.

3D tisk z kovového prášku

Metoda kovového 3D tisku má oproti dosavadnímu postupu několik výhod: Aditivní výroba umožňuje výrobu komplikovaných dílů, šetří materiál, zkracuje výrobní časy a redukuje zdroje chyb. Při selektivním laserovém tavení (SLM) se součásti konstruují po vrstvách. Tento postup se většinou provádí v ochranné atmosféře. Jako ochranný plyn slouží často dusík, který je částečně generován dusíkovým generátorem ze stlačeného vzduchu. Stlačený vzduch musí mít určitou kvalitu, aby nedošlo k poškození komponent a procesů kontaminací a nevznikly náklady způsobené výpadky, čištěním a nutností náhrady komponent.